Sekce ilegální skupiny lesních bikerů

„Kolem kol Železných hor“

To nás takhle jednou napadlo: „Co si zase jednou po dlouhé době objet na našich lesních kolech Železné hory“. A tak jsme po domluvě vyrazili ráno 17.dubna 2011, kupodivu téměř v kompletní sestavě. Jen Česlo si vystavil omluvenku. Počasí bylo příjemné polojasné, středně chladné, teploty někde kolem patnácti stupňů. Z oblíbeného místa od Vojáčků jsme vyjeli směr Chrudim, sice nejprve po silnici, ale už ve Slatiňanech jsme sjeli v okolí Monaka na lesní stezky a pravidelným i méně pravidelným tempem jsme po žluté turistické značce dojeli až na hráz Křižanovické přehrady.

A protože v tomto kraji rovin příliš není, střídavým stoupáním a klesáním jsme se lesními cestami prokousali přes Českou Lhotici a Lupoměchy až pod televizní vysílač v Krásném, kde, jakoby jen kvůli nám, byla opět otevřena Hospůdka Pod věží. Nadšení nebralo konce, jen škoda, že jsme si zde zapomněli v té euforií, dát razítko do svých pivních pasů. To se nám příště jen tak nepoštěstí.

Potom následoval sjezd do Horního Bradla a byli jsme u vody, podle které jsme dále pokračovali k hrázi Sečské přehrady. Z plánovaného přejezdu na druhý břeh v místě zvaném Na Pilce ve finále sešlo, protože most vzala jarní velká voda. A tak jsme se přes kořínky a kořeny dokodrcali po modré turistické až na Ústupky. Nutno říci, že ne všichni členové výpravy tuto část trasy psychicky unesli a svou negaci dali jasně najevo.

Po dobrém obědě a malém meníčkovém incidentu s číšníkem v restauraci v Seči na náměstí, jsme vyrazili na ústup k domovu. Přes rokliny a horské štíty v okolí Vápenného Podola, dále potom mírným sjezdem z Pohledu přes Rabštejnek a Sobětuchy jsme dojeli do Medlešického pivovaru. A právě zde nás potkal první defekt sezony. Naštěstí zručný biker teoretik během chvilky vyměnil svou píchlou duši za jinou cizí nepíchlou a tak než jsme dopili třetí pivo, bylo vše připraveno k odjezdu. To už ale byl jen kousíček, přes Nemošice do naší hospůdky ve Spojile, kde jsme naši spanilou jízdu slavnostně ukončili. Suma sumárum najeto 85 km, nastoupáno 960m. Těšíme se už na další vyjížďku –teda  téměř všichni!

obrázková dokumentace

_________________________________________________________________________________

Jak jsme chalupařili

aneb: Bajkerská chalupa 2010

naše pravidelné loučení s bajkerskou sezonou nemohlo proběhnout jinde než na Habasově chaloupce v Dolní Čermné. A nemohli jsme se tam vypravit jindy než za tmy. Noční jízda lesem patří k našim tradičním specialitkám.

Z nádraží v Pardubičkách vyráželi v pátek Mamut, Kamil, Česlo a Pavel sice ještě za světla, ale po první zastávce v restauraci U Skoby v Ústí nad Orlicí jsme již nasazovali oblíbená světýlka. Setkání s Habasem, který nám vyjížděl naproti z vyhřáté chalupy, jsme oslavili piknikem v záři diodových blikátek přímo na cyklistické stezce. V Dolní Dobrouči se nám v teple hospůdky ještě podařilo polít dvěma usměvavým servírkám ubrus pivem, ale to jsme již vjížděli do terénu. Jízda nočním lesem má svá kouzla, která jsme vychutnávali „plnými doušky“.

Ve všech hospodách, které jsme po cestě navštívili, i v té poslední na náměstí v Čermné, jsme byli středem pozornosti, a to nejen kvůli našim dresům.

Na chaloupce nás již očekávala fenka Benja, která měla z našeho příjezdu radost, jako žádná jiná ženská. Usínali jsme plni zážitků a božkovského moku. Neúčast onemocnělého Tochyna oželel i plyšový sloník, který si našel jiného zdravého parťáka.

Sobota byla do poslední chvíle nejistá, rozhodovali jsme se mezi výletem do Jeseníků, nebo bajkováním po okolí. Nakonec jsme usoudili, že na výhledy z vysokých hor není dostatečná viditelnost, a po včerejšku, ani řidič bez zbytkového alkoholu.  Zvolili jsme kratší trasu po okolí. Vyrazili jsme po modré turistické přes Bystřec, Čenkovice, Výprachtice, údolím Moravské Sázavy do Albrechtic. Odtud je to už jen skok do Lanškrouna, kde jsme v supermarketu doplnili zásoby potravin na připravovanou večerní párty.

Po cestě jsme poznali několik dobrých hospod a hospůdek, odkud jsme si odnášeli razítka do našich pivních pasů. Z Lanškrouna jsme opět po turistické značce dojeli domů do naší chaloupky, kde jsme již očekávali příjezd druhé části naší skupiny. Navečer dorazili Jenda Teoretik Nečas, Jitka Habaska a mladí bikeři Adam a Kubíček. Sobotní večer se odehrál ve znamení společenských her a veselého vyprávění. Po půlnoci jsme ještě vyřešili globální vývoj nákupů komodit a rizik portfolia pramenícího z akciových trhů. Jen škoda, že jsme do rána všechno zapomněli.

O to lehčeji se nám vyráželo v neděli na zpáteční cestu. A také o to radostněji, že se některým z nás podařilo převést teorii v praxi. Po snídani v cukrárně na Letohradském náměstí, jsme pokračovali vlažným tempem po červené přes Žampach, Litice na Potštejn, kde jsme poobědvali. A protože jsme už spěchali na vlak, zamířili jsme odsud nekratší cestou po žluté do Chocně. Vlak jsme stihli jen tak tak, včetně vyhrkaného Česla, kterého po trase zradila přední vidlice.

Závěr a závěrečný rozbor akce se nemohl uskutečnit nikde jinde než v naší hospůdce s protivným hospodským ve Spojile.

A tak jsme zakončili letošní bikerskou sezonu v plné parádě. Původní předpověď počasí nám naháněla hrůzu, ale nakonec celý víkend nespadla z nebe ani kapka, naopak půl dne svítilo i slunce, což dodalo celé akci patřičnou kvalitu.

Kéž jaro přijde co nejdříve!

_________________________________________________________________________________
 

Jak jsme brouzdali okolo Berouna

Už dlouho jsme si tajně slibovali, že jednoho krásného dne pokoříme s našimi bajky Křivoklátsko. A ten den nastal jednoho, bohužel ne příliš krásného, květnového víkendu. Vyráželi jsme ve čtrtek z Pardubic s nadějí dobrého počasí. Tentokrát se k naší partě spiklenců přidal ještě Česlo - snad další člen našeho polotajného týmu.

Akční pátky nám vždy při našich akcích nějak nevycházely... takže klasika i tentokrát ... celý den pršelo. Nepropadali jsme ale trudnomylsnosti, každý si nějakou zábavu našel a přitom jsme si zpříjemňovali den posilováním metabolismu posilovačem z Božkova. Déšť venku byl potom romantičtější

Po dobrém obědě v restauraci U krále Václava pod hradem jsme vyrazili směr Zbiroh, který jsme nakonec lehce zprava minuli a točili trasu na sever po modré údolím Zbirožského potoka. Až ke Skryjskému jezírku. Ze všech disciplín bajkování, které jsme dnes vyzkoušeli nás přenášení kol přes skály čekalo právě tady. Potom už jen vyšlapat kopec do Skryjí, sjezd dolů, do údolí Berounky. Krajem Oty Pavla a s občerstvení ve známé hospodě U rozvědčíka jsme se pomalu blížili ke Křivoklátu. Únava však byla silnější než touha poznání a tak jsme nekompromisně zamířili po silnici nejkratší cestou k Berounu. V cestě nám stálo už jen stoupání z Roztok, kde jsme si skoro všichni hrábli až na dno. Do Berouna jsme dojeli přes Nižbor a Hýskov skoro mrtví. Podle toho jsme taky večer vypadali.

Neděle byla ve znamení cesty na jih. Lákaly nás lomy Amerika a hrad Karlštejn. Okamžitě z Berouna jsme začali stoupat vzhůru k vyhlídce nad Svatým Janem. Nohy ztuhlé včerejším výletem zpočátku odmítaly vykonávat otáčivý pohyb pedálů, zpravilo to několik hltů božkovského elixíru. Dále jsme pokračovali přes známé lomy Malá a Velká Amerika a pomalu se prodírali k cíli. Hrad hradů byl monumentální i s vlajkou Evropské unie. Po rychlém obědě už jsme spěchali zpátky, čekala nás ještě cesta auty domů.

Akce se nakonec povedla, terén okolo Berouna byl úžasný. Jen škoda jednoho dne ztráty způsobenou deštěm. Sem se určitě ještě vrátíme.

fotogalerie

_________________________________________________________________________________

Bajkerská Chalupa 2009

aneb: Karel říkal, že v teple a ve dne umí jezdit na kole každej…

    jak se už stalo v partě lesních bikerů tradicí, zakončujeme lesní sezonu víkendovým pobytem na Habasově chatě v Dolní Čermné, která leží v ideálním prostředí podhůří Orlických hor.

     Po několikerém odložení akce jsme se nakonec v pátek 30.října o půl páté odpoledne sešli na „hlavním nádraží Pardubičky“ , abychom se vydali vstříc blížícímu se dobrodružství. Do vlaku jsme s našimi bicykly nasedali ještě za šera, ale v Ústí nad Orlicí, jsme již vystupovali do totální tmy.  Byly asi tři stupně nad nulou. To nás ale samozřejmě nemohlo překvapit a vyzbrojeni několika blikajícími světlomety, teplým spodním prádlem a několika hltíky božkovského potěšení, jsme se vydali vstříc černému lesu. Nejprve ale bylo nutno se před cestou trochu posilnit.

http://www.i-nac.org/photogallery/photo/chalupa09/DSCN2750.JPG

Opékání klobás v kamnech hned vedle výčepního pultu  místní restaurace, za hlasitých poznámek místních štamgastů patřilo k jednomu z nejsilnějších zážitků celé akce. Na chalupu jsme dorazili v pozdních hodinách z důvodu několika dalších občerstvovacích zastávek. Zjištění, že po lese se dá jezdit i v noci nás natolik vyčerpalo, že bylo nutné vydanou energii ještě před usnutím doplnit a s konstatováním, že v teple a ve dne umí jezdit každý, jsme postupně upadali do říše snů. Někteří i dost hlasitě.

   Sobota byla ve znamení nádherného podzimního počasí, slunce svítilo a žlutočervené listí bylo všude, teplota kolem 5°C, prostě paráda. Vyrazili jsme z Dolní Čermné přes Bystřec do Čenkovic a dále do Štítů. V lese bylo kouzelně, Kamil nám neustále citoval úryvky ze svého tréninkového deníčku a doplňoval je praktickými ukázkami. Poznámkami o čínských biciklech potom přiváděl jejich majitele k ještě usilovnějšímu šlapáni do pedálů.

Po dobrém obědě „U černé kočky“ ve Štítech jsme putovali přírodou dále směr Cotkytle a Lanškroun. Červená turistická cesta byla v tomto úseku silně neudržovaná, tím pádem bylo nutno vyvíjet značné úsilí k překonávání překážek. V těchto těžkých chvílích byl naštěstí vždy na blízku sedmý člen naší party - božkovské potěšení, který spolehlivě navracel ztracenou energii a elán.  Závěrečný úsek Lanškroun - Dolní Čermná známe tak dokonale, že bychom ho mohli jezdit i poslepu. Proto pro nás nebyl problém ho projet za měsíčního svitu a tím ještě více zdokonalit své čerstvě nabyté vlastnosti nočního vidění.

   Neděle už byla ve znamení odjezdu a tak hned po snídani, ve 12 hodin, jsme vyrazili přes hory a doly okolo Horní Dobrouče, přes chutný „stejček“ v Ústí nad Orlicí, až na nádraží do Brandejsa, kde jsme definitivně zakončili letošní bikerskou sezonu. Celá akce byla ukončena v naší rodné hospůdce U Pařezu ve Spojile, kde byly zlikvidovány zbylé zásoby tekutin, provedeno vyúčtování celé akce a vyhodnocení nejúspěšnějších zážitků.

   Už teď se nemůžeme dočkat jara, až opět nakopneme pedály a vyrazíme vstříc dalším zážitkům.

galerie

____________________________________________________________________________

 

KADOV 2009

Tak jako už  v minulosti podvakráté, vydali jsme se tentokrát na celodenní  výlet s jediným cílem, a to: Návštěva hostince v obci Kadov ve Žďárských vrších a kontrola, zda místní  proslavený mok s názvem Kadovánek stále ještě  chutná tak skvěle.  

Po raní cestě cyklobusem do Nových Hradů na Chrudimsku, jsem vyrazili směr Toulovcovy Maštale, Posekanec, Borová, Pustá Rybná, Mílovy do Kadova. Po zjištění, že Kadovánek léty neztrácí nic na své lahodné chuti a zápisu do místní kroniky, jsme pokračovali přes Děvět skal, Herálec, kolem vodní nádrže Hamry, do Hlinska, kde jsem původně chtěli využít služeb Českých drah a do Pardubic dojet vlakem. Čas byl bohužel proti nám. Zde se nám nevyplatilo příliš dlouhé vychutnávání Kadovánku. Takže jsem domů museli po vlastních osách. Celkem sumasumárum najeto něco přes sto kilometrů. Při vyhodnocení akce ve Spojilské hospodě, jsme všichni shodně konstatovali, že toho máme akorát tak dost a zítřejší den volna nám příjde velmi vhod. 
Akce se zůčastnili: Kamil a jeho hvízdající disková brzda, Mamut, který Kamila stále DISCriminoval, Habas, Pavel a částečně i Česlo. Ten musel z rodinných důvodů předčasně odjet a nemohl tak ochutnat ani lahodný mok. 
Naopak černého puňťu získáva Tétéčko za plané sliby a nedochvilnost. A ještě Teoretik, ale ten už zústane asi navždy teoretikem.

____________________________________________________________________________

Akce Sněžník

27-28.9.2008

Po dlouhé době se sešli skoro všichni lesní bajkeři a vyrazili na společnou vyjížďku po českých a nyní i po polských lesích.

Plán byl jasný, naším cílem bylo pokoření nejvyšší hory Pardubického kraje, Kralického Sněžníku. Fakta: Členitá hornatina na pomezí Čech, Moravy a Kladska, při hranici s Polskem. Na území se nachází CHKO Kralický Sněžník. Nejvyšší horou je Kralický Sněžník (1 424 m n. m.)

Odjezd byl naplánován na 6:48h ze železniční stanice Pardubičky směr Podlesí u Malé Moravy. Nenadálý problém nastal, když jsme se těsně před nástupem do vlaku dozvěděli, že je na trati výluka, která je nahrazena autobusovou dopravou, no nic řekli jsme si, vyřešíme to na místě. Přestup do náhradního autobusu se vyřešil přistavením druhého pouze pro naši skupinu a jeden školní výlet, se kterým jsme se do autobusu vešli i s našimi stroji. Druhý problém nastal, když jsme náš malý hubený Mamut, zapomněl své příruční zavazadlo v autobuse, který zajišťoval náhradní přepravu. Ovšem ani tento problém nebyl pro naši skupinu neřešitelný. Po několika telefonátech se batoh našel a bylo domluveno vyzvednutí.

Z naší konečné stanice Podlesí jsme se vydali směr Vojtíškovice a dále směr Šněžník. Rád bych upozornil, že Podlesí se nachází ve výšce cca 550m n. m. I když bylo jasné, že tento výlet bude fyzicky a posléze i psychicky velice obtížný našli se mezi námi i tací kteří jeli takřka nepřipraveni a už po 5km křičeli, že by si dali snídani :o). Onu snídani nám vynahradil nenápadný pán s koštětem v ruce u penzionu Sport ve Vojtíškově. S koštětem v ruce zametal okolí penzionu, a když jsme okolo něj projížděli, ozvalo se tichým hlasem „nemáte žízeň“. Všichni bez vyjímky přikývli :o))) Sluníčko pomalu nabíralo na síle a my jsme se posilnili zlatavým mokem někteří hned několika. To jsme nikdo nevěděl, že to bude první a na dlouhou dobu poslední zastavení.

Po posilnění jsme vyrazili. Stále jsme stoupali a stoupali, a rozcestníkách jsme sledovali nadmořskou výšku, které se pořádně zvětšovala. Pavel byl evidentně v kondici, chtěl se otužovat a dopřál si místní bahenní koupel a rychlé převlíkání do suchého oblečení.Cestou jsme míjeli kopec Srázná 1073,8m n.m. a dále jsme pokračovali na Sněžník zatím stále na kole. Pod kopce Sušina začala naše pěší část. Museli jsme slézt z našich strojů a od této chvíle jsme šli po svých a stále do kopce. Míjeli jsme trsy borůvčí, které bylo poseto neskutečným množstvím modravých bobulek, které nám přinesly alespoň trochu osvěžení do našich žaludků a pro některé jedince to byla doslova záchrana. Jsme na vrcholu Sušina 1321,3m n.m. na tachometru nám to ukazuje 8 km a stále pořád do kopce.

Stále pokračujeme ve výstupu na Sněžník :o) to už toho začíná mít dost TéTéčko a Habas má nemístné poznámky na věk a výdrž :o))) Zaostává Pavel ve vedení je malý Mamuťátko, Habas a Kamil. A to stále nejsme na vrcholu, do kterého zbývá cca 7km.Poslední ukazatel říká, Sněžník 1,5km a výšku 1300m n.m. a TéTéčko opět lamentuje. Poslední kilometr stojí opravdu za to. Kamení a těžký terén kolo stále při boku, spousta turistů s poznámkami o kvalitní cestě a jak se nám krásně jde. Jsme u pramene Moravy a pramenitá voda osvěží, do vrcholu zbývá poslední 40 výškových metrů, to jsou ty nejtěžší metry, cestou se boříme ve sněhu :o))) Vrchol!!!! Hurááááá pokořili jsme Kralický Sněžník. Rychle se oblékáme, do všeho co máme. Na vrcholu jsou 4 stupně a fouká silný studený vítr. Alou, mizíme, zasní z úst jednoho z nás. Po několika marných pokusech nasednout na kolo a sjet aspoň kousek opět jdeme pěšky přes balvany a kamenné schody na polskou stranu kde se rozhodujeme kudy dál. U chalupy Schronisko na Sniezniku se rozhodujeme kudy dál. Cesta z ní jasně, pojedeme přes Horní Moravu na Králíky. Následuje protivný úsek lesem přes bahnité kaluže, jízda vyžaduje soustředění a pořádnou techniku. Každému se honí v hlavě, kde je ten sjezd vždyť jedeme dolů. Asi po dvou kilometrech to přišlo, nádherný sjezd po upravený cestě. Jsme na cestě k přechodu na H.Moravu, před sebou nás žene vidina jídla a pití. Na cestě po vrstevnici zaostává kupodivu i jindy nadupaný Kamil. Přijeli jsme na hranice, TTéčko si bere od Pavla hroznový cukr. Následuje nejrychlejší sjezd dne. Po nová silnici se řítíme vysokou rychlostí do Horní Lipky, pod kopcem srovnáváme rychlosti 73.5 hmm to je krásný. Ještě pár kilometrů a jsme v Králíkách. Tady nás přivítala veliká pouť s mnoha lákadly, vůně bramboráku s kyselým zelím a svařák nalákal skoro všechny. Jenom TT se těšil na pořádný oběd a byl rád, že stojí. Po výborném obědě v hotelu Zlatá Labuť jsme osedlali naše lesní kola a vyrazili směr Dolní Černá. Na kopci na Suchý vrch jsme projížděli po trase, kde se jely závody do vrchu, výhodou byla úplně prázdná silnice na „sucháč“. Výjezd si vychutnal každý po svém, já po všech potížích jsem vrchol zdolal v pohodě konstantní rychlostí rychle jdoucího chodce, osm kilometrů dalo zabrat. Kopec dolů potěšil, tady proběhla jedna skupinová fotka v pozadí s rozhlednou na „sucháči“ následoval poslední kopec dne v Čenkovicích a pak kopeček dolů do chalupy. Po dojezdu bylo vidět, že toho máme všichni dost, zatopilo se, každý se dal dohromady po svém a po celodenním martýriu přišlo zasloužené pohoštění. Někteří pili alkoholické nápoje, někteří pouze limo :o) ale ve finále jsme skončili u našeho přítele, Božkova který nás postupně uspával. Sobotní probuzení vypadalo podle toho. Venku nás přivítal sluníčkový, ale pekelně studený den. Na všech z nás byla vidět únava se soboty, proto jsme se všichni shodli, že do Pardubic pojedeme cestou nejmenšího odporu. Cestou proběhlo pár zastavení a zakončení bylo netradičně směrováno do hospůdky Krmelec, kde nás přivítala milá paní hostinská Zina.

Tak takhle to dopadne, když si vyrazíte na Kralický Sněžník. Byla to fajn projížďka.

detailní záběry najdete zde

 

____________________________________________________________________________

PRVNÍ JARNÍ VYJÍŽĎKA BIKERŮ V ROCE 2008

Velmi netrpělivě očekávala skupina lesních bikerů první teplé dny, kdy vyschnou meze a oni se můžou vydat směr české luhy a háje. Ten den jako by nastal v neděli 20.dubna 2008, kdy předpověď počasí vypadala nadějně. Vyrazili jsme vlakem z Pardubiček do Ústí nad Orlicí a odtud zpět směr Pardubice po trase Klopoty, Brandýs, Choceň, Horní Jelení, Holice do Spojila. I když předpověď počasí příliš nevyšla, byla dost zima a navíc místy nepříjemné bahno, výlet se nakonec za pomoci šestého člena výpravy z Božkova vydařil. V naší hospůdce ve Spojile jsme se podělili s čistými silničáři o zážitky, Kamil vyklepal z tretry psí hovno, které přivezl hostinskému k jeho velké libosti až k výčepnímu pultu. Už těšíme na další výlet, snad bude konečně teplo.

mrkněte na fotky

____________________________________________________________________________

Putování po rozhlednách

V neděli 19.8. 2007 podnikla skupina lesních bikerů další výlet. Naším cílem bylo dojet z nádraží v České Třebové (kam jsme dojeli vlakem ze stanice Pardubičky Hlavní nádraží) až do Spojila. Terénem, přes chatu na Kozlovském kopci (601 m.n.m), rozhlednu na Andrlově chlumu nad Ústím nad Orlicí, památník "Jen blbni", Choceň, Horní Jelení jsme vyjeli z lesa u Holic. I když jsme cestou dodržovali pravidelné občerstvovací zastávky, z Holic jsme již po silnici spěchali do Spojila, kde jsme úspěšnou akci zakončili. Byla to další povedená akce, kdy jsme si cyklistikou zpestřili letošní cyklistickou sezonu.

několik pohledů najdete v galerii

____________________________________________________________________________

Soustředění bike Šumava 2007
Šumavské luhy a háje opět prověřily kvalitu našich schopností pohybovat se v lesním terénu.
důkaz o tom všem najdete v galerii

____________________________________________________________________________

Přes kopce a rozhledny 19. 8. 2007

V neděli 19.8. 2007 podnikla skupina lesních bikerů další výlet. Naším cílem bylo dojet z nádraží v České Třebové (kam jsme dojeli vlakem ze stanice Pardubičky Hlavní nádraží) až do Spojila. Terénem, přes chatu na Kozlovském kopci (601 m.n.m), rozhlednu na Andrlově chlumu nad Ústím nad Orlicí, památník "Jen blbni", Choceň, Horní Jelení jsme vyjeli z lesa u Holic. I když jsme cestou dodržovali pravidelné občerstvovací zastávky, z Holic jsme již po silnici spěchali do Spojila, kde jsme úspěšnou akci zakončili. Byla to další povedená akce, kdy jsme si cyklistikou zpestřili letošní cyklistickou sezonu.

____________________________________________________________________________

ÚDOLÍM NOVOHRADKY A KROUNKY 15. 7. 2007

V neděli 15.7. 2007 podnikla skupina lesních bikerů další z výletů, tentokrát bylo naším cílem projet údolím řek Novohradky a Krounky. Cyklobusem z Pardubic jsme se nechali dovézt do Nových Hradů, kde byl ostrý start akce. Počasí přálo, bylo sice velké teplo, ale v lesních údolích bylo příjemně. A tak jsme nutně a důsledně dodržovali pitný režim, což nebyl v místní síti restaurací žádný problém. Výborný oběd pro nás připravila paní Tocháčková na své chaloupce v Pokříkově, odkud jsme plni dojmů a guláše směřovali zpět, přes Ležáky, Slatiňany a Chrudim do Pardubic. Byla to další z povedených oddílových akcí, kdy jsme zase o něco více stmelili dobrou partu.

GALERIE

____________________________________________________________________________

Putování za kadovánkem NEDĚLe 20. 5. 2007
Další letošní vyjížďka bikerů

Trasa: cyklobusem z autobusového nádr. Pardubice do Nových Hradů zde jsme nasedli na kola a jeli po trase Proseč – Borová – Mílovy – Kadov (cíl naší cesty) – Devět skal – Hlinsko – Trhová Kamenice zde jsme opět nastoupili do cyklobusu směr Pardubice. Cestou jsme zažili spoustu minipříběhů, včetně přetrženého řetězu, nebo průjezd stádem krav a nezapomněli jsme zastavit v Kadově vyzkoušet, jestli náš oblíbený místní mok Kadovánek, chutná stále stejně. -CHUTNÁ-

Fotky z vyjížďky najdete v galerii


____________________________________________________________________________

Výlet Železné hory neděle 22. 4. 2007
První letošní vyjížďka bikerů

Trasa Pardubice – Chrudim – Slatiňany – Křižanovice – Krásné – Seč – Vápenný Podol – Chrudim – Pardubice

Popis obrázků:
  1. Křižanovická přehrada
  2. Hospůdka pod věží
  3. Porada
  4. Sečská přehrada
  5. Pohled na rodnou hroudu