Jak jsem ochutnali Kadovánek

I tak byla trasa ovlivněna podmočeným terénem a proto jsme z části volili raději zpevněné cesty. Nedělní termín nevyhovoval osvědčenému trasérovi Mamutovi, jehož neúčast jsme později litovali. Z pardubického nádraží jsme vlakem dojeli do Žďírce nad Doubravou, odtud pak po vlastní ose podle vody přes Řeku a Velké Dářko.

Ze Škrdlovic jsme začali stoupat na Cikháj a lesními šotolinovými cestami jsme se dostali na Fryšavu a do Kadova. Původně naplánované rybníky Sykovec a Medlov jsme z výše uvedených důvodů vyškrtli z trasy. V Kadovské hospodě U Janečků jsme jako každým rokem 4x zkontrolovali kvalitu místního likéru Kadovánku provedli zápis do místní kroniky a po dobrém obědě jsme se vyrazili na další cestu.

V lese u „Devíti skal“ se nám nepodařilo odbočit na správnou stezku, takže jsme se, místo ve Svratce vynořili z lesa v Křižánkách. Tady právě chyběl Mamut a jeho podrobná mapa. Navíc se Kamilovy duše rozhodly, že neponechají nic náhodě a tak nejprve zadní a potom i přední vyzkoušely naší psychickou odolnost. Naštěstí nedaleko požární zbrojnice, kde se dala uhasit žízeň a sledovat Kamilova zručnost při opravě kola.Odtud pak už následoval z časových důvodů zrychlený přesun přes Svratku, stoupání na Karlštejn, Čachnov, Skuteč, Chrast, Hrochův Týnec do Spojila, kde jsme skoro polomrtví ( někteří více), akci slavnostně ukončili.